 |
|
 |
|
|
|
ZPRÁVY
Upraveno: 29. října 2018.
Franty Matulíka Vinařské dny v Burgenlandu 27. října 2018
Vinné a kulturní dny v Mönchhofu. O víkendu jsme byli s cestovní kanceláří Čebus na "vinařském" zájezdu v Rakousku, ve spolkové zemi Burgenland, ve vinařské obci Mönchhof. Byl to již náš osmý zájezd za vínem do Rakouska a letos jsme se opět vrátili do Mönchhofu, kde jsem byli naposledy předloni. Loni jsem byli v Rustu. Oproti loňsku bylo ale horší počasí, v Brně zataženo s předpovědí, že bude pršet. Sraz účastníků zájezdu byl opět na starém autobusovém nádraží před hotelem Grand. Samozřejmě se s námi účastnili i naši dobří známí, kteří s námi jezdí, nebo spíše my s nimi, za vínem. Dali jsem si sraz na konečné tramvaje a společně dojeli na autobusové nádraží.   Naším průvodcem je pan Ing. Luděk Machala, který donesl cedulku, kterou potom pan řidič dal za okno autobusu, aby bylo na první pohled zřejmé, že se jedná o zájezd a kam jede.   Tentokrát jedou hned dva autobusy a tak pan inženýr má více práce všechny účastníky usadit na místa. Zde vidíte naší skupinu na svých místech. Takže plánovaný odjezd se opozdil asi o deset minut, což není žádná tragedie. Zastavujeme se v Hustopečích, kde přistupují další dva účastníci a další větší skupina do druhého autobusu. Potom již pokračujeme po dálnici k cíli naší cesty. Pan Ing. Machala nás a hlavně nové účastníky zájezdu, kteří jedou poprvé, informuje o historii pěstování vína v Mönchhofu, jeho tradicich a jaké druhy vína se tam pěstují. Také jak bychom měli postupovat při degustaci. V Bratislavě u benzínky je půlhodinová zastávka, tak si dáváme kávu a využíváme sociální zařízení. Po překročení rakouských hranic vidíme z okna farmy větrných elektráren, bohužel se již rozpršelo a tak jsou obrázky špatné.   Přibližně o půl jedné jsme na místě. V informačním centru si kupujeme vstupenky, což je oproti minulým létům, kdy to byla kartička na krk, tentokrát degustační sklenička s pytlíčkem na krk, jak to známe od našich vinařů. Že by se rakouští vinaři inspirovali? Dříve jsme si brali skleničku při každém vstupu do sklepa, tu samozřejmě tam nechali a v dalším sklepě si vzali zase čistou. Je fakt, že se takto usnadnila práce vinařům. Také k tomu dostáváme plánek s otevřenými sklepy. Je jich stejně jako předloni, tedy sedmnáct.    Informační centrum se opravuje, takže je zahaleno lešením, uvnitř na chodbě je stánek se "vstupenkami", jak píši výše. Vstupné je tentokrát 48€ a v ceně jsou tři talony po 10€ na nákup vína. Před budovou také čeká v dešti okružní vláček "Pusta Express", který se stará o dopravu po sklepech. My jim nejedeme, ale jdeme v dešti pěšky kolem Lipizzanerweingut-Stefanshof do prvního sklepa, který je nejvzdálenější, dokud máme ještě čerstvé nohy.    Jdeme kolem strážní věže z roku 1669 postavené za tureckých válek. I zde měl být otevřen sklep, ale není. Konečně docházíme k cíli, náš první sklep Wiengut Urbanikeller Pillinger.   Protože jsme dorazili jako první návštěvníci, tak je sklep prázdný a já fotím pěkně vystavené vzorky vín. Zde také nalévali pořádné porce a víno bylo skutečně výborné, takže jsme si hned i nakoupili. Jüngling "Don Giovanni" ročník 2017, bílé sladší víno a cena nejnižší 4,50€. Jinak průměrná cena vína se pohybovalo kolem 6€ za láhev 0,75L. Samozřejmě, že byla cena i daleko vyšší a za menší láhev, ale to byly vína slámová a nebo ledová. V tomto sklepě také bylo něco k zakousnutí a to chleba s různými pomazánkami a výborné koláčky ostré chuti.   Také s námi jeli známí našich známých a zde jsem je zvěčnil.   No i já se nechal zvěčnit, aby bylo vidět, že jsem tam skutečně byl.  Vedlejší sklep, no píši sklep, neb se to tak nazývá, ale většinou jsou to přízemní prostorné místnosti, někdy, jak uvidíte na dalších snímcích, spíše průmyslové haly. Tak tím dalším byl sklep Weingut Stefanshof. Zde již bylo dosti lidí a místnost nebyla moc velká. Zde nám zachutnala Frankovka, zde nazývaná Blaufräknisch, ročník 2016 a Weisser Burgunder Trockenbeerenauslese ročník 2002, takže jsme nakoupili další láhve, cena 6€.   A vracíme se zpět do centra a zastavujeme se ve sklepě Weingut Egermann-Pillinger. Eva mne upozorňuje na samoobslužný stánek se zeleninou, kde si člověk vybere zboží a zaplatí do kasičky. No já si všímám nainstalované kamery. I v Rakousku důvěřují, ale i prověřují.   V tomto sklepě jen ochutnáme a jdeme dál.  Pokračujeme sklepem Weingut Kirschner. Tak toto je již skutečný sklep, kde se jde dolů. Ještě fotka naší skupiny, než sejdeme dolů.   Již při minulé návštěvě jsme zde nebyli vínem nadšeni, což platilo i letos, ale sklep je to fotogenický a tak jsem fotil.     Weingut Gross "Zur alten Kellertür" další zastávka. Tak zde mají víno dobré takže kupujeme další láhve a to červené Zweigelt ročník 2016 a Syrah ročník 2015. Pro Syrah jsme se vrátili, když jsme později nenarazili na lepší.   Na dvoře je jako dekorace starý dřevěný lis na víno úctihodných rozměrů  Sklep Weingut Kummer je spíše průmyslová hala. Také zde jen ochutnáme. Ve sklepech bylo vždy něco k zakousnutí. Většinou chleba s pomazánkou škvarkovou, či jinou. Také zde jsme si vzali pár kousků chleba, ale víno nenakoupili.   Abychom se nemuseli tahat z láhvemi, což není zrovna nejlehčí zátěž v batohu na zádech, je domluveno, že se otevře autobus, kde si láhve odložíme a prázdní pokračujeme po degustacích. Tak zde byl dříve také sklep, ale nyní nám řekli, že je tu restaurace.  Tak pokračujeme dále a docházíme k Nachtgarten, což jak zjišťujeme není sklep, byť jakési víno tam mají, ale cena neodpovídá jeho kvalitě. Navíc se tam podává jakýsi guláš na němž si pochutnávají místní. Všude pobíhaly malé děti, no prostě zklamání.   Zde Weingut Berger Leginthov. Pěkná kovaná vstupní brána. Tento sklep je také spíše průmyslovou halou. I tento jsme prošli rychle, protože byl dost plný.  Weingut Lentsch, zde si jednak dáme odpočinout nohám a také nakupujeme Heideboden ročník 2017 a Neuburger süss ročník 2017.   Spíše průmyslová hala než sklep je Weingut Keringer. Také zde jen ochutnáváme, lidí plno, protože je již večer a tak je zaplněno místními.   Poslední sklep který dokumentuji je Weingut Hoffmann Michael und Doris. I zde si chvíli postojíme u stolku a ochutnáme víno.  Prošli jsme asi dvanáct sklepů ze sednácti, nepočítal jsem to, což nás dost unavilo. Nakoupili jsme si víno, které nám chutnalo a pak jsme došli do autobusu, kde jsme čekali, až se všichni sejdeme. Odjezd domů byl o osmé večer, všichni došli k autobusu včas, takže něco po desáté jsme již byli v Brně i ze zastávkou v Hustopečích, kde dva účastníci vystoupili. Ač se popíjelo a někteří v tom pokračovali v autobuse s nakoupeným vínem, nikdo nebyl opilý. Na nádraží jsme chytili šalinu a dojeli domů. Tak jsme opět se známými prožili pěkný den. Jen jsem konstatoval, že už mne to nějak zmáhá. Aktuální radarový snímek oblačnosti - či kde nám prší. Zde je odkaz na web Českého hydrometeorologického ústavu. Pohyb oblačnosti za poslední dvě a půl hodiny.  GDPR. Neboli Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů zpřísnilo podmínky, byť de facto podobná nařízení v různých formách zákonů a vyhlášek platila již dříve. Tedy budu i nadále psát své reportáže a postřehy z mého života a pokud se zde objeví nějaké vaše fotografie, které budete chtít smazat, není problém mi napsat a já to provedu. Jen připomínám, že Občanský zákoník stanoví několik výjimek, kdy k pořízení nebo použití podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu člověka není jeho svolení třeba. Jednou z výjimek je pořízení nebo použití přiměřeným způsobem k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství podle § 89 občanského zákoníku.
Život je jako počítač - nikdy nevíte, kdy vám klekne. |
