 |
|
 |
|
|
|
ZPRÁVY
Upraveno: 26. července 2018.
Franty Matulíka 
Lázeňský deník správce sítě X - 6. 26.července 2018.Sobota 21.7. konečně ráno modrá obloha, i když pár mráčků na ni bylo. Ale hlavně že neprší. Po snídani mám uhličitou vanu a potom klasicky inhalace. Dopoledne se jdeme projít po Karlově Studánce. Je vidět, že je víkend, neb turistů jsou opět houfy. Lázeňský dům Opava (napravo) a vedle Pošta. Na Opavě jsou ubytováni pacienti, ale jestli také na Poště nevím, dříve tam ale byli ubytováni. Pošta samozřejmě má název od toho, že v ní skutečně je poštovní úřad, tedy spíše jedna poštovní přepážka, jinak ještě miniobchůdek. Vedle Pošty je dům Praděd, tak zde je také minimarket a zde bydlí v pronájmu zaměstnanci lázní. V záběru je i kolona aut táhnoucí se až k hornímu parkovišti, která nenašla místo na dolním parkovišti, ale i horní je již obsazené.   Hudební hala, kde se odehrávají občasné koncerty, případně jiné akce. Zatím jsme se ničeho neúčastnili. Nalevo je vidět kousek hotelu Džbán, kde má sídlo recesní Slezká republika. Pitný pavilon, kde je možné ochutnat minerální vodu, je další dominantou Studánky.   Naproti horního parkoviště je geologická expozice s kameny sesbíranými z celých Jesníků. Bohužel štítky na kamenech jsou již dost zkorodované, takže o jaký kámen a z jaké lokality jde se těžko zjišťuje.   Empírový kostel Panny Marie uzdravení nemocných byl postaven dle projektu architekta, řádu Německých rytířů, Antonína Onderky v roce 1829. Vybavení kostela jsem fotil dírou v prosklené mříži a proto je to takový nezvyklý pohled.   Tak dnes se u Letních lázní nepracuje, je volná sobota, ale jak vidno dělají to skutečně pořádně. No jsem zvědavý, jak cesta nakonec bude vypadat. Ty velké kameny v trávě měly také své kouzlo. Zde si sedím sám na lavičce před Letními lázněmi, za mnou lázeňská vila Eugen.   Že je dnes pes více než člověk, znáte z televize. Nejde se divit, že potom pes sedí na lavičce.  Po obědě si děláme túru přes Sedlovou boudu do Ludvíkova. Na cestě ze Sedlové boudy vidíme pracující dřevorubce. Je zde hodně stromů napadených kůrovcem. Pokračujeme dál a zjišťujeme, že stromy oproti minulým rokům, kdy jsme zde byli, hodně vyrostly takže nejsou výhledy, které dříve byly. Konečně docházíme na vyhlídku nad Ludvíkovem a toto je pohled z ní.   Vyhlídka sama je také o něco zchátralejší. Zde stojím nad údolím na skále. Z vyhlídky sestupujeme lesní cestičkou do údolí. Ale není moc využívaná a protože hodně zarůstá, máme dost problém ji najít. Navíc máme pocit, že někdo se ji úmyslně snaží zlikvidovat, protože jsou přes ní pokácené stromy.   No nakonec se nám přece podaří dojít dolů a v restauraci u Grizzlyho si dáme kávu a pivo. Zpět jedeme autobusem a vidíme, že auta návštěvníků stojí i po okrajích silnice před Karlovou Studánkou.   Po večeři jdeme na vínko k Šárce, kde se scházíme i s dalšími známými Martou a Ivošem, kteří zde také bývají na léčení. Mám sebou kvadrokoptéru, kterou předvádím Petrovi, synovi našich známých. Záběr z kvadrokoptéry na střed Karlovy Studánky.  Nedělní ráno 22.7. obloha modrá, sem tam mráček. V neděli nejsou procedury a tak po snídani nám volají známí, že sedí u kávy u Občerstvení u vodopádu. Tak se jdeme za nimi domluvit na nějakou společnou túrku. Cestou si fotím vodopád, tentokrát v dopoledním nasvětlení. Také v něm díky dešťům tohoto týdne teče více vody. Tak jsme u Občerstvení u vodopádu a domlouváme se co podnikneme.   Nakonec se známí vydají nahoru na Křížek s tím, že si udělají malý okruh lesem a pak si zajedou na oběd od Vrbna. My jdeme společně s nimi až na rozcestí u Bílé Opavy a potom se vracíme zpět. Vidíme, že sice silnice má pěkný nový povrch, ale tím, že se navršila nová asfaltová vrstva, vznikl dost vysoký schod na krajinici. Někdy mám dojem, že je to až půl metru, ale neměřil jsem to. To se nám zdá dost nebezpečné, protože silnice je docela úzká a když se budou auta vyhýbat, hrozí nebezpečí sjetí z krajice. Dalším důsledkem je, že již asi auta nebudou parkovat podél silnice, jak dříve. Kde ale budou stát je otázkou, protože oproti minulým rokům se počet turistů a tím i aut zmnohonásobil.   Po obědě jdeme na malou túru. Od Libuše kolem vodopádu na rozcestí u Bíle Opavy a zde odbočujeme na lázeňskou červenou a jdeme na Hvězdu. Po cestě potkáváme Martu a Ivoše, kteří jdou opačným směrem. Vidím, že někde ještě zůstaly původní lázeňské značky.   Ty nové jsou již plný čtvereček odpovídající barvy, což u modré a zelené se ztrácí na kmeni. Docházíme na Hvězdu a je dokončen pravděpodobně výstupní ostrůvek pro autobusy jedoucí z Ovčárny. Také jsou hotové schody z parkoviště nahoru k nástupišti autobusů jedoucích na Ovčárnu.   Parkoviště je samozřejmě zaplněno do posledního místečka.  Z Hvězdy pokračujeme po lázeňské nad Studánku a po zelené scházíme dolů, kde si v cukrárně Dagmar dáváme kávu a pivo. Po večeři se scházíme se Svatavou a Petrem u Šárky, kde si dáme dvojku červeného. Dojdou i další známí, Marta a Ivoš a společně strávíme rozlučkový večer, protože Svatava a Petr se vrací zpět domů. Zážitkem je výjezd dobrovolných hasičů z Karlovy Studánky, kteří měli poplach, protože v Ludvíkově hořelo. Hasičská zbrojnice je právě na horním parkovišti vedle apartmánového domu Hubertus. Pondělí 23.7. ráno skoro jasno. Po snídani mám bazén, inhalace, kryoterapii a kontrolu u lékařky. Tudíž celé dopoledne je pokryto nějakou činností. Po obědě jdeme po turistické žluté směrem na Hubertku. Zjišťujeme, že naši známí měli pravdu, když nám říkali, že je cesta zatarasená stromy zlomené větrem, který zde hodně foukal minulý týden.   Pohled z druhé strany na zlomené stromy.   Obešli jsme překážku a pokračujeme dále. Na odbočce k chatě Hubertce si říkáme, že bychom mohli sejít k Malé Hvězdě, kde jsme letos ještě nebyli. Protože máme čas tak se vydáváme na cestu. Cestou se zatáhlo a spadlo pár kapek, tak jsme měli strach, jestli se nerozprší. No naštěstí ne a dokonce opět vysvitlo sluníčko. Konečně Malá Hvězda 853 m n. m.  Zde si děláme menší přestávku a pokračujeme dolů do Ludvíkova, odkud jedeme autobusem zpět do Karlovy Studánky. Na kávu a pivo si zajdeme do cukrárny Dagmar a potom jdeme domů na večeři. Po večeři jsme nešli na vínko k Šárce, protože bez Svatavy a Petra by nám tam bylo smutno, ale do Lázeňské cukrárny. Úterní ráno 24.7. opět skoro jasno. Tak to většinou je, ráno hezky a během dne se počasí trochu zkazí. Po snídani mám hydrokombinační vanu a potom masáž. Dopoledne ještě inhalace. Před obědem opět kontroluji poštovní server a odpovídám na dotazy. Když je čas, tak také doplňuji informace na Zprávy správce sítě, aby již nenastal nějaký problém, jako hned na začátku mého léčení v Karlově Studánce, kdy byl jeden poštovní účet zneužit k šíření spamu. Po obědě si děláme menší túrku. Jdeme přes místní část Karlovy Studánky Lesnou, která byla založena v roce 1972. Lesem navazujeme na cestu na Křížek, ale obcházíme ho po neznačené cestě, která je sice delší, ale má pozvolnější stoupání. Cestou sbíráme maliny. Opět si vylezeme na Křížek.   Z Křížku fotím smrk, který je obsypán šiškami. Také pohled na Praděd.   Z Křížku jdeme po nově budované lázeňské modré a od mostu přes Bílou Opavu jdeme po opravené silnici, kde zatím je zákaz jízdy auty a proto je volná. U Občerstvení u vodopádu si dáme kávu a pivo a jdeme domů. Po večeři si zajdeme k Šárce na dvě deci a došli tam další naši známí, Marta s Ivošem, takže jsme si opět pokecali kde byli. Ukazovali nám fotky hřibů co našli. Jeden byl skutečně kapitální, odhadem prý sedm kilo, průměr klobouku cca 40 cm. Ve středu 27.7. ráno obloha modrá bez mráčků. Před snídaní máme spirometrii, která prověří, jak nám lázeňský pobyt prospěl. Po snídani mám ještě kryoterapii a tím mám pro dnešek vše. Rozhodli jsme se dnes si udělat výlet na Švýcárnu a proto místo oběda jsme si vzali potravinové balíčky, kde je nějaká paštika, ovoce, Tatranka a voda v láhvi. K tomu si v jídelně vezmete nějaké pečivo, tedy pokud se chcete stravovat z balíčku. My jsme se ale rozhodli dát si oběd na Švýcárně. Doufám, budou mít mé oblíbené borůvkové knedlíky. Tak deset minut před desátou nastupujeme do skoro plného autobusu na dolním parkovišt. Tento rok je zde skutečně hodně lidí, což v minulých letech jsme zažívali jen o víkendech a ne ve všední den. Počasí se ale zhoršilo, je zataženo a fouká studený vítr. Přemýšlíme, zda-li to pro dnes nevzdat, ale nakonec jedeme. Na Ovčárně přistupují další lidé a dokonce i nějaké dětská skupina je panem řidičem vzata na milost a tak je autobus nacpán k prasknutí. Po asi dvaceti minutách dojíždíme na Ovčárnu. Zde je fotka Pradědu, ale ten je v mracích. Dělám záběr na vystoupivší cestující, ale je jich jen menší část zachycena.   Pohled na chatu Barborku a na vrcholu kopce Praděd, který ale nevidíte. Na rozcestí Pod Pradědem odbočujeme na Švýcárnu. Většina lidí jde na Praděd, ale i na Švýcárnu jde neobvykle dost lidí. Minulé roky jsme byli na cestě většinou sami. Praděd stále v mracích.   Průzorem mezi stromy vidíme vrchol Dlouhých Strání s horní nádrží přečerpávací elektrárny. Konečně docházíme na Švýcárnu.   Překvapuje nás hora kamene před ní, co se s ní bude dělat ale nevíme. A samotná chata Švýcárna a před ní stojím já sám.   Na Švýcárně si dávame oběd, samozřejmě borůvkové knedlíky. Ale tentokrát nejsou tak dobré, jako minulé roky, zato jsou o padesát procent dražší - 119,- Kč za porci. No hodně zde v Jeseníkách podražilo. Mezi tím, co jsme obědvali, tak se zlepšilo počasí. Pohled od chaty na Dlouhé Stráně a Vřesník. Na zpáteční cestě na nás vykoukl i Praděd.   Kousek pod rozcestím Pod Pradědem fotím jak samotný Praděd, tak pohled na chatu Švýcárnu, která se ztrácí v dálce. To je ten malý zelený bod uprostřed obrázku.   Pohled na panorama dalších známých hor Keprník a Vozka. Před námi pohled na hřeben Vysoké hole.   Pohled na Petrovy kameny. Protože jsme měli ještě nějaký čas do odjezdu autobusu, udělali jsme si odbočku ke Kurzovní chatě.   U Kurzovní chaty jsme si chvilku poseděli a potom došli na Ovčárnu na autobus. Ještě pohled k Pradědu, teď již v plné parádě.   Nasedáme do autobusu, který se opět zaplní neuvěřitelně a to ani všechny turisty nepobere. Skutečně takové množství lidí i ve všední den se nevidí. Po cestě se snažím zachytit postupně zarůstající údolí Bílé Opavy poničené vychřicí v roce 2004. Na Hvězdě vystoupí větší část lidí, na další zastávce u Hubertusu v Karlově Studáce další část a pár zbývajících včetně nás dojede až na dolní parkoviště. Fotím lázeňský dům Vlasta, který je také takto zobrazen na lázeňských oplatcích.   Zastavíme se na kávu a pivo v cukrárně Dagmar a jdeme domů. Po večeři se opět sejdeme s našimi známými u Šárky. Oni popíjejí pivo a my své dvě deci červeného. Dokončení příště. Aktuální radarový snímek oblačnosti - či kde nám prší. Zde je odkaz na web Českého hydrometeorologického ústavu. Pohyb oblačnosti za poslední dvě a půl hodiny.  GDPR. Neboli Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů zpřísnilo podmínky, byť de facto podobná nařízení v různých formách zákonů a vyhlášek platila již dříve. Tedy budu i nadále psát své reportáže a postřehy z mého života a pokud se zde objeví nějaké vaše fotografie, které budete chtít smazat, není problém mi napsat a já to provedu. Jen připomínám, že Občanský zákoník stanoví několik výjimek, kdy k pořízení nebo použití podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu člověka není jeho svolení třeba. Jednou z výjimek je pořízení nebo použití přiměřeným způsobem k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství podle § 89 občanského zákoníku.
Život je jako počítač - nikdy nevíte, kdy vám klekne. |
