 |
|
 |
|
|
|
ZPRÁVY
Upraveno: 17. září 2018.
Franty Matulíka   Po kobylských uličkách za vínem a burčákem. Minulý víkend nás naši známí, co s nimi jezdíme na vinné akce, pozvali na 5. ročník otevřených sklepů - Po kobylských uličkách za vínem a burčákem, který připravili vinaři obce Kobylí se svými skvělými víny a samozřejmě burčákem. Nejen o výborném víně, ale také o pochutinách místního kraje a tradicích, je tato akce. Jako zpestření můžete navštívit Muzeum obce Kobylí, kde na vás dýchnou místní tradice a trocha folklóru. Samozřejmostí byla také večerní zábava s živou hudbou, ale toho jsme se neúčastnili. Tak v sobotu jsme se sešli v tramvaji, my jeli z konečné a známí přistoupili na další zastávce. Společně jsme dojeli na hlavní nádraží, kde jsme si vystáli frontu a zakoupili zpáteční jízdenky. Lidí bylo ve vstupní hale velké množství, což z dřívějších dob nepamatuji a to dnes má skoro každý auto. Po zakoupení lístků jsme šli na nástupiště a zde byl připraven historický vlak, tedy spíše lokomotiva, ale i pár vagónů bylo dřívější výroby. Samozřejmě jsem si nenechal ujít možnost lokomotivu nafotit, byť jsem se trochu pletl pod nohy kameramanovi České televize.     Byla to akce v rámci oslavy 170 let od zahájení provozu na významné trati mezi Brnem a Českou Třebovou a lidé se mohli svézt z brněnského hlavního nádraží do České Třebové parním vlakem. Historický vlak vezla lokomotiva "Hrboun" (310.23). V letech 1911 – 1916 pořídily c.k. Státní dráhy celkem 90 lokomotiv řady 310 pro vozbu rychlíků. Lokomotivy se osvědčily především na rovinatých tratích, kde dosahovaly výkonu až 1800 koní. Na jejich výrobě se podílely lokomotivky Floridsdorf, Vídeňské Nové Město, StEG, První českomoravská továrna na stroje a Breitfeld & Daněk. Po válce se získané lokomotivy ČSD přeznačily na řadu 375.0 a dojezdily v roce 1954, čtyři zmíněné stroje byly vráceny Rakousku. Lokomotivu 16.08 vyřazenou v roce 1956 převzalo Technické muzeum ve Vídni, v letech 1985-87 pak byla při příležitosti oslav 150. výročí rakouských železnic zprovozněna. Nyní nese původní označení 310.23, je deponována v Železničním muzeu ve Strasshofu a nasazována na nostalgické vlaky.     Historická lokomotiva i s vlakem odjela, já zavzpomínal na doby, kdy jsem párou jezdil na prázdniny k babičce a nafotil další vláčky projíždějící nádražím.   Ještě odjel RegioJet firmy Student Agency vlastněnou Radimem Jančurou do Prahy a již je tu naše souprava rychlíku do Olomouce, kam my samozřejmě nedojedeme. Zabíráme si místa a čekáme na odjezd, který byl zpožděný.   Ještě záběr na dominantu Brna, katedrálu svatého Petra a Pavla na Petrově, jak jedeme kolem. V Zaječí přestupujeme na lokálku, která na nás počkala a jedeme do Kobylí. V sokolovně si kupujeme lístky za šest stovek.   Součástí vstupenky je sklenička s pytlíčkem na krk, plánek se soupisem sklepů a popisem jaká vína se vystavují, samozřejmě propiska na poznámky a dva talony v ceně po sto korunách, za které si nakoupíme co nám chutná. Ještě obrázek naší veselé skupiny, která se těší na ochutnávku.   Pár slov o samotné obci. Krajina kolem Kobylí byla osídlena již v pravěku. Svědectví o tom podává celá řada archeologických nálezů. Rozlehlá vodní plocha Kobylského jezera, zvlněná krajina a příjemné klima poskytovaly ideální podmínky pro život. Na konci 12. a v první polovině 13. století se předpokládá vznik osady. Tehdy náleželo Kobylí a Pavlovice snad pánům z Obřan. V roce 1252 je první písemná zmínka o Kobylí, psáno jako "COBILE", v darovací listině pána Bočka z Obřan (+1255) pro cisterciácký klášter ve Žďáru, potvrzená markrabětem Přemyslem Otakarem II. jako podnět k založení klášterního dvora. Roku 1312 král Jan Lucemburský dal Kobylí s Pavlovicemi rodu pána Jindřicha z Lipé a tento rod měl Kobylí v držbě až do roku 1594. Za patronátu pánů z Lipé se kobylská farnost stala podobojí utrakvistickou. Během třicetileté války byla osada zpustošena i kostel a fara vypálena. V průběhu sedmnáctého století se často měnili majitelé a až v roce 1692 získal hodonínské panství se vším příslušenstvím (tedy i s Kobylím) kníže Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna. Počátkem osmnáctého století oddíly povstalců kuruců sedmihradského vévody Františka Leopolda Rákoczyho II. podnikaly nájezdy na Moravu a znovu poplenili všechny vesnice na jižní Moravě od uherských hranic až po Kyjov a Hustopeče, a také Kobylí, s ukrutností a nelidskostí hodnou jen divokých hord. Dcera Jana Adama z Lichtenštejna, Marie Antonie, dědička hodonínského panství jako části pozůstalosti po knížeti z Lichtenštejna, se provdala za uherského hraběte Marka Adama Czobora, který tak získal hodonínské panství. V roce 1762 císař František Josef Lotrinský (+1765), manžel Marie Terezie, koupil hodonínské panství od Josefa hraběte z Czoboru za 1 005 500 rýnských zlatých. Czobor byl přinucen k prodeji pro nevázaný a prostopášný život, který vedl k hospodářskému úpadku panství. Císařským majetkem bylo hodonínské panství až do roku 1918. Z císařského hospodářství byl založen Státní statek v Kobylí v majetku státu. V péči ministerstva zemědělství jako součást státního velkostatku Hodonín byl v letech 1919 - 1951. Mapa se zakreslenými sklepy a dalšími důležitými informacemi (kliknutím na ni ji zvětšíte). Letos bylo otevřeno 20 vinařství. Dočítám se v ní, že předepsané množství vzorku vína je 2cl a vinař vám nemusí to stejné nalévat znovu. No někde dají vzorku více a někde ty 2cl těžko, stejně jako někde můžete okoštovat to stejné dvakrát jinde ne. Jdeme kolem prvního sklepa vinařství Ondřej Brdečko, ale nezastavujeme se.   Pokračujeme dále na konec vesnice do vinařství Víno Hrabínek. Zde chutnáme víno Hybernal, které nám tedy hodně chutná. Dále Solaris, také moc dobré. Myslím, že jsme si i jednu láhev koupili, ale potom jsem již ztratil přehled.   Na zpáteční cestě nastoupíme do vinařského vláčku, kterým se svezeme k sokolovně. Pan řidič se diví, že jen jednu zastávku, ale my chceme jít po okružní cestě a tak by nám delší jízda nevyhovovala. Vláček je samozřejmě zadarmo jako součást akce.   Takže další zastávka vinařství Bukovský s.r.o. Zde jsme tedy ochutnávali hodně vzorků, majitel byl velmi ochotný, odbíhal pro další a další vzorky, které ani neměl vystavené a my ochutnávali. Eva si dala i burčák, ale já se od burčáku raději držel dál. No v nějakém sklepě jsem taky ochutnal, ale jen trochu, protože burčák je zrádné pití.   Další zastávkou bylo vinařství Moit. Před ním byl stánek Goldova pekařství s Gold tyčinkami různých chutí. V tomto vinařství jsme ochutnali nějaký burčák, ale dlouho se zde nezdrželi.   Vinařství Libor Loveček, kde chutnám Rulándské šedé. Tento sklep byl zavřený, ale líbilo se mi jeho zdobení.   Z konce obce se vracíme zpět a díky radě místních si zkracujeme cestu pěšinou. Přicházíme na takové náměstíčko, kde je plno sklepů. Fotím starý vinařský lis, který je zde jako ukázka a zároveň pomník.   Jsou zde otevřeny sklepy vinařství Petr Tomčala a vinařství rodiny Lůbalovy. Chodím si pro vzorky Pálavy a Tramínu červeného a posedávám na lavičce v parku, kde se chystá vystoupení několika hudebníků. Bohužel stále ladili, takže po chvíli pokračujeme dále bez možnosti si poslechnout, co nám zahrají.   Modré vinařství - dámy ochutnávají a já již jen odpočívám. Rodinné vinařství Čotek a synové zde kupujeme víno Cerason, víno kvalitní, plné, harmonické, jemně aromatické, temně červené, ovocité vůně a ovocité a kořenité chuti.   Poslední zastávkou bylo vinařství Herzánovi, kde se zastavila skupina zpěváků a zaspívala moravské lidové písničky.   Na místním nádraží nastupujeme do motoráčku, pan výpravčí dá pokyn k odjezdu a my jedeme do Zaječí, kde bude přestup na rychlík do Brna.   Na zastávce Velké Pavlovice nám zelenou dala paní výpravčí, které dokonce znám i jméno, neb je zapsána v knize českých rekordů, protože vytvořila nejmenší slaměný betlém a betlém s největším počtem figurek z kukuřičného šustí. Do Zaječí jsme dojeli včas, takže jsme v klidu přešli na druhé nástupiště a zde chvíli počkali na vlak, co nás odvezl zpět do Brna.   Během jízdy tramvají k domovu jsme se rozloučili s našimi známými a již plánujeme další společnou cestu za vínem, tentokráte do rakouského Mönchhofu. Na konečné v Juliánově v areálu Bzzzukot se konal 2. Židenický pivní festival. Na něj již nám síly nezbývaly.  Sice unaveni, ale spokojeni jsme byli s výletem do Kobylí: Dovezli jsme si pár lahví vína, prožili pěkné chvíle se známými, co více si přát. Aktuální radarový snímek oblačnosti - či kde nám prší. Zde je odkaz na web Českého hydrometeorologického ústavu. Pohyb oblačnosti za poslední dvě a půl hodiny.  GDPR. Neboli Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů zpřísnilo podmínky, byť de facto podobná nařízení v různých formách zákonů a vyhlášek platila již dříve. Tedy budu i nadále psát své reportáže a postřehy z mého života a pokud se zde objeví nějaké vaše fotografie, které budete chtít smazat, není problém mi napsat a já to provedu. Jen připomínám, že Občanský zákoník stanoví několik výjimek, kdy k pořízení nebo použití podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu člověka není jeho svolení třeba. Jednou z výjimek je pořízení nebo použití přiměřeným způsobem k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství podle § 89 občanského zákoníku.
Život je jako počítač - nikdy nevíte, kdy vám klekne. |
