 |
 |
 |
|
 |
|
|
|
ZPRÁVY
Upraveno: 17. května 2018.
Franty Matulíka Reportáž z Luhačovic. Dokončení. Ve čtvrtek již paní neměla plánované procedury a tak jsme si udělali procházku na druhou stranu Luhačovic. Došli jsme k luhačovickému zámku. Je to jednopatrová budova s jednoduchou barokní fasádou, která byla postavena v letech 1730–38 za hraběte Wolfganga Serényiho na místě původní tvrze. Rod Serényiů vlastnil luhačovické panství od poloviny 17. století. Poslední vlastník Alois Serényi se v průběhu okupace za druhé světové války přihlásil k německé národnosti. V roce 1945 jeho majetek přešel na stát na základně dekretu prezidenta republiky Edvarda Beneše. Po zkonfiskování byl dále využíván základní uměleckou školou a jako Domov dětí a mládeže. Nyní se zámek vrací potomkům původního majitele Aloise Serényiho. Serényiové se podstatně zasloužili o proslavení Luhačovic jako lázeňského města. Mimo Luhačovicko si nárokují i zámek Lomnice a další pozemky na Blanensku.   Prošli jsme si nádraží, kde fotím vláčky. Je to taková nostalgie, protože jak víte ze Švejka, nádraží se nesmělo fotit a nakoc i mne před několika roky na brněnském nádrží ochranka napomínala. Pokračovali jsme do města a pohled na kostel sv. Rodiny z druhé strany přes zahrady.   Pohled na zadní stranu rekonstruovaného hotelu Riviera od penzionu Romana, kde také občas býváme ubytovaní. Scházíme dolů k nábřeží a já teleobjektivem fotím přes lesopark.   Pramen Ottovka z dálky a jak vidno práce na předláždění nábřeží jsou skoro u konce, ale cesta je stále zavřená a byla po celý náš pobyt.   Oběd byl v hotelu Litovel a odpoledne jsme se švagrovýma procházeli po lázeňském nábřeží. Obrázek našich lepších poloviček pod rozkvetlou magnolií. Kaple sv. Alžběty před kolonádou. Kolem ní se jde nahoru po schodech do vinárny Racek, kam chodíme tančit.   Na hotelu Dům Bedřicha Smetany se opět objevil nápis hotel Popper. Že by se připravovalo natáčení pokračování Četnických humoresek? No to jsme se nedozvěděli.   V Chocolaterie Chapeau, nebo jak říkám já u Najády, což je napsáno na domě, jsme nakoupili čokoládu, neb jsme na pátek měli avizovánu návštěvu další části rodiny, tak abychom jim mohli také něco dát. Já si bohužel moji oblíbenou horkou čokoládu nedal, nějak se to nepodařilo. Potom jsme si poseděli v kavárně na kolonádě na kávě a pivku a večer byl opět taneček v Elektře. V pátek jsme původně měli jet domů, ale protože byla hlášena návštěva další části rodiny, tak jsme se s panem Hyžíkem domluvili na prodloužení pobytu. No měli jsme velké štěstí, že nepřijeli původně plánovaní hosté, protože ten víkend byl v Luhačovicích 14. festival KAZUISTIK, odborná akce pediatrů, čili byly obsazeny všechny volné pokoje. Tudíž jsme po snídani přerušili balení, když jsme získali den k dobru a šli za švagrovýma do lázeňského domu Praha. Náměstí 28. října s vodotryskem uprostřed, který den před vyčistili pracovníci technických služeb, v plné parádě. Z můstku přes říčku Šťávnici vidíme hejno ryb.   Švagrovým skončili procedury a tak jsme očekávali příjezd jejich syna s rodinou. Pizzerie Bludička, kterou zmiňuji ve své reportáži, že jsme se tam stavovali na jídle a nebo pivku. Kaplička u Augustiánského domu.   Vnitřní vybavení kapličky.   A již přijela rodina, po krátkém přivítání se šli ubytovat a my šli na oběd k Havlíčkovi. Odpoledne jsme se sešli a dali si kávu a zmrzlinu všichni v hotelu Augustiniánský dům. Potom jsme šli všichni do města a tam se potkali s dcerou švagových, která také dojela na víkend se svým synem. Měli jsme domluvenou společnou večeři a po ní jsme ještě společně poseděli u vínka, neb bylo si o čem povídat. Večer jsme se rozloučili s rodinou, neb jsme ráno odjížděli a ostatní ještě zůstali na víkend. Ráno v sobotu jsme se rozloučili s panem Hyžíkem, sbalili poslední věci a odjeli do Brna. Ještě pohled zpět na hotel Havlíček.  Máme opět pěkné vzpomínky na společně prožitý týden v Luhačovicích s rodinou, kde nám vyšlo nádherné počasí a již se těšíme na další pobyt. Aktuální radarový snímek oblačnosti - či kde nám prší. Zde je odkaz na web Českého hydrometeorologického ústavu. Pohyb oblačnosti za poslední dvě a půl hodiny. 
Život je jako počítač - nikdy nevíte, kdy vám klekne. |
