 |
|
 |
|
|
|
ZPRÁVY
Upraveno: 16. července 2018.
Franty Matulíka 
Lázeňský deník správce sítě X - 4. 16.července 2018.V úterý 10.7. Ráno polojasno a postupně se zatahovalo, protože na dnešek je předpověď deště, je to pochopitelné. Po snídani mám hydrokombinační vanu a po ní klasickou masáž. Pak ještě inhalace a je opět splněna denní porce procedur. V poledme začalo pršet, tedy spíše přeháňky, ale časté, ale ne moc intenzivní. Jeli jsme do Vrbna pod Pradědem, kde jsme si nakoupili. Protože pršelo, tak jsme moc nechodili po Vrbně, ale jeli domů. Na kávu jsme si zašli do Lázeňské cukrárny v Domě pod věží. Protože tam pečou čerstvé zákusky, tak jsme si ke kávě a toniku dali borůvkový řez. Byl skutečně výtečný. Po večeři jsem si sedli v Občerstvení u vodopádu. Sice jsme měli obavy nebude-li pršet, ale nakonec nám počasí vyšlo. Středa 11.7. Ráno polojasné, no skoro zataženo, ale nepršelo. Po snídani mám na tento den jen jednu proceduru a to kryoterapii. Dopolední čas jsem využil opět k práci s počítačem. Po obědě jdeme na tůru, přestože byly avizované přeháňky tak to riskneme. Jdeme po červené přes Hvězdu. Jak vidíme, u parkoviště na Hvězdě se buduje plocha pro zastávku autobusů.   Opravují se i schodiště z parkoviště. Restaurace Na Hvězdě zdražila, káva a pivo jsou zde dražší, než v Karlově Studánce. Při minulém pobytu tomu bylo naopak a tak jsme si sem často zašli. Nyní jen procházíme kolem na Kapitánskou cestu.   Rozcestník nás informuje, že jsme na Kapitánské cestě ve výšce 965 m n. m.. Chvíli uvažujeme zda-li se vydat po Jelení cestě, ale protože ta končí na silnici z Hvězdy na Ovčárnu a po silnici se nám jít nechce, pokračujeme dále po Kapitánské.   Cestou si trháme borůvky, ale rovnou do pusy. Po asi dvou kilometrech se otáčíme a vracíme se zpět. Zastavujeme se na kávu a pivku v cukrárně Dagmar a potom jdeme domů na večeři. Po večeři klasicky na vínku u Šárky se potkáváme s našimi známými a domlouváme se na výlet na Praděd, pokud vyjde počasí. Již když jsme šli k Občerstvení u vodopádu mírně poprchalo, ale když jsme seděli pod slunečníkem, tak se rozpršelo hodně a také se dost ochladilo. Tudíž jsme po dvojce vína šli raději domů, neb jednak nám bylo zima a druhak se předpokládal vydatný déšť dle meteorologických map. Čtvrtek 12.7. ráno modrá obloha, ale brzy se začaly objevovat mráčky. Po snídani jsem měl hydrokombinační vanu a potom inhalace. Domlouvali jsme se se známými na výlet na Praděd. Sice stále více se zatahovalo a tak jsme nebyli si jistí, zda-li jet nahoru. Nakonec známí jeli již v jedenáct a my bohužel až o dvanácté, neb paní měla ještě rašelinovou terapii. Po dojezdu na Ovčárnu již bylo notně zataženo, což nám nálady nepřidalo. Trochu překvapivé bylo, kolik lidí přijelo s námi, plný autobus. Přece jen jsou prázdniny a tak je turistů, dětských skupin a jiných návštěvníků plno. Pohled na Praděd z Ovčárny a také na Petrovy kameny nad Ovčárnou.   Protože známí měli náskok, tak jsme hned vyrazili k vrcholu. Cestou fotím Praděd s Barborkou a pohled na Mravenečník s vodní přečerpávací elektrárnou Dlouhé stráně.   Cestou začíná poprchávat a fouká nepříjemný studený vítr. Pod vrcholem Pradědu. Pohled na panorama Jesníků, Vozka, Keprník a Šerák.   Tak toto je pro nás novinka, krávy na pastvě na stráni pod Velkým dědem.   Konečně docházíme k vysílači na Pradědu. Na chvíli mizí vrcholek antény v mracích. Z toho je vidět, jaké bylo počasí.   U budovy vysílače se potkáváme se známými, kteří dorazili na vrchol před námi, díky dřívějšímu autobusu, ale již odchází dolů, protože restaurace je zaplněná do posledního místečka. Domlouváme se, že je dojdeme na zpáteční cestě. Teplota na teploměru je deset stupňů a fouká nepříjemný vítr. My se na chvíli posadíme v prostorách budovy u vstupu k výtahu na rozhlednu na věži. Nápis hlásá, že rozhled je ve výší 1563 m n. m.. Po chvíli odpočinku obcházíme vysílač a já fotím pohled na Ovčárnu se stanicí autobusů.   Pohled na vysílač ze zdola. A zde jsem já vedle dřevěné sochy Praděda, aby bylo vidět, že jsem skutečně na Praděd došel.   Ještě záběr na rozcestník s výškou vrcholu 1492 m n. m.. Scházíme dolů a otevře se nám pohled na Mravenečník s horní nádrží vodní přečerpávací elektrárny.   Na zpáteční cestě pohled na další dominantu Petrovy kameny a ještě se loučíme pohledem na Praděd.   Nasedáme do přeplněného autobusu, kde jsou již i naši známí, kteří dorazili před námi. Dohnat se nám je nepodařilo. Stojíme na jedné noze, samozřejmě mladí nás sednout nenechají, asi musí být fit na večerní diskotéku. Autobusem dojedeme na dolní parkoviště v Karlově Studánce. To se již hodně rozpršelo, i když pršet začalo již ve chvíli nástupu do autobusu na Ovčárně. Zastavujeme se v cukrárně Dagmar na kávu a pivko. Potom jdeme domů na večeři a po večeři k Šárce na dvě deci. Pátek 13.7. ráno opět modrá obloha s trochou mráčků po nočním dešti sice slibuje pěkný den, ale meteorologové to vidí jinak. Tak uvidíme jak se nakonec den vyvine. Po snídani utíkám na bazén, kde mám plavání a potom inhalace. Dopoledne si děláme procházku po Studánce, ale musíme ji předčasně ukončit a utíkáme domů, neb začalo pršet a deštníky jsme si sebou nevzali, protože se počasí jevilo příznivé. Po obědě jsme přemýšleli zda-li se vydat na tůru, když se po obloze honily mraky a nakonec jsme to risknuli. Samozřejmě, že teď jsme si sebou deštníky vzali. Vyšli jsme z Karlovy Studánky směrem k údolí Bílé Opavy. Silnice na Vidly v tento všední den byla prázdná. Pro srovnání, jak byla plná o svátcích minulý týden.   Vstupujeme na cestu kolem Bílé Opavy a jsme potěšení, neb nikde není ani noha.   Cestou fotím Bílou Opavu a její peřeje.     Docházíme na rozcestí trasy žluté a modré, Na paloučku. Na rozcestníku vidíme, že je to 972 m n. m., čili máme za sebou stoupání 200m, protože lázeňský dům Libuše je ve výšce 770 m n. m.. Cestou vidíme, že v Bílé Opavě není moc vody, přestože dost pršelo poslední dny.   I zde je celkem prázdno, ale přece jsme cestou potkali pár lidí.   Stejnou cestou se vracíme zpět, jen místo po silnici odbočujeme na cestičku kolem náhonu, kde se jde lépe. V Lázeňské cukrárně si dáme kávu, tonik a zákusek, protože zákusky zde skutečně mají skvělé. Potom jdeme domů a po večeři se opět sejdeme se známými u Občerstvení u vodopádu, kde si dáme dvojku vína a pokecáme jak se známými, tak i s dalšími zde pobývajícími pacienty, kteří si sem chodí na pivo. V sobotu 14.7. ráno polojasno, ale sluníčko svítí, nicméně po obloze se pohybují dost rychle mraky v nízké letové hladině. Meteoaplikace sice hlásí jen přeháňky, ale zde na horách se situace může změnit z hodiny na hodinu. Totiž dost fouká s nárazy větru až 48 km/h a tak může být přihnán nad nás nějaký dešťový mrak. Po snídani mám opět inhalace. Další proceduru, uhličitou koupel, bohužel mám až po obědě a tak si nemůžeme naplánovat nějaký delší výlet. Po obědě jdu do Letních lázní na uhličitou koupel a po cestě mne chytne takový déšť, že jsem mokrý celý, i když mám deštník. No v teplé vaně se vyhřeji a potom honem utíkám na pokoj, abych se převlékl do suchého, protože mne chytil již od včerejška kašel. To nachlazení mám zde vždy. Buď je to díky ostatním pacientům, kteří pokašlávají a já to od nich chytnu a nebo je to změnou prostředí. Chvíli si odpočinu, ale počasí nám původně plánovanou tůru na Hubertku nedovolí. Tak si jdeme na kávu do cukrárny Dagmar. Mezitím se udělá hezky, počasí se střídá jak na houpačce, tak se jdeme ještě projít po Studánce. Po večeři se sejdeme se známými opět u Šárky a také došli i další naši známí, kteří se zde také léčí pravidelně. Nedělní ráno 15.7. je podobné jako v předešlých dnech, trocha modré oblohy a k tomu postupně přibývajících mraků. Necítím se nejlépe kašel mne dost otravuje. Po snídani chvíli pracuji na počítači. Protože počasí bylo celkem dobré, tak jsme si udělali opět procházku po Studánce. Tentokrát jsme si všimli, že policie hlídala, aby řidiči neparkovali na silnici. Po obědě jsme si vyšli po turistické žluté na Hubertku s tím, že zkusíme najít studánku lásky, která je v lese dost schovaná a zatím jsme neměli štěstí na ni narazit. Vystoupáme na lázeňskou a jsme Nad Karlovou Studánkou v 845 m n. m.. Všimáme si, že oproti dřívějšku se mění značka lázeňských okruhů, dříve byl čtverec uhlopříčně rozdělen a jedna polovina byla bílá a druhá měla barvu určitého okruhu. Také se vyznačují nově trasy okruhů, nejsou již úplně stejné jako dříve.   Z turistické žluté je pěkný výhled na Karlovu Studánku a okolní kopce.   Také dokumentace, že skutečně na tůry chodím. Panorama vlevo Lyra, uprostřed v pozadí Lysý vrch a vpravo Žárový vrch.   Docházíme na rozcestí a dle pokynů spolustolovníka pokračujeme rovně dál a po dvoustech metrech narážíme na vyšlapanou cestičku v trávě, která není moc vidět a proto jsme ji dříve vždy přehlédli. Po dalších asi padesáti metrech docházíme konečně ke studánce.   A zde samotná studánka, ale voda je dost hluboko.  Pokračujeme k chatě Hubertka, kde si uděláme odpočinkovou chvilku a pak pokračujeme, pro nás novou cestičkou, zpět.   V cukrárně Dagmar si dáme kávu a borůvkový pohár, který je hodně dobrý.   Po večeři jsme si zašli opět posedět s našimi známými k Občerstvení u vodopádu při dvou deci červeného. Pokračování příště. Aktuální radarový snímek oblačnosti - či kde nám prší. Zde je odkaz na web Českého hydrometeorologického ústavu. Pohyb oblačnosti za poslední dvě a půl hodiny.  GDPR. Neboli Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů zpřísnilo podmínky, byť de facto podobná nařízení v různých formách zákonů a vyhlášek platila již dříve. Tedy budu i nadále psát své reportáže a postřehy z mého života a pokud se zde objeví nějaké vaše fotografie, které budete chtít smazat, není problém mi napsat a já to provedu. Jen připomínám, že Občanský zákoník stanoví několik výjimek, kdy k pořízení nebo použití podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu člověka není jeho svolení třeba. Jednou z výjimek je pořízení nebo použití přiměřeným způsobem k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství podle § 89 občanského zákoníku.
Život je jako počítač - nikdy nevíte, kdy vám klekne. |
